kotrlak.cz

King - plemeno bylo vyšlechtěno v Americe z několika velkých plemen holubů, tam také dosáhl nejvyšší prošlechtěnosti, která se stále vyvíjí a zlepšuje. Zprvu to byl jen masný a užitkový holub, který odchovával velká, těžká holoubata. Časem se více pozornosti věnovalo jeho exteriéru. Odtud se holub King rozšiřuje do celého světa, všude je oblíben pro svůj zjev i charakter. Je to málo létavý holub, ale temperamentní, až agresivní. V Evropě si získal mnoho příznivců – chovatelů, kterých stále přibývá.

Koburský skřivan - slovensky koburský škovránok - vyšlechtěný v Německu, patří mezi střední užítkové holuby. Tento velký holub je oblíben mezi chovateli pro jeho krásu a vysokou užitkovost. Přestože je koburský skřivan statný holub, měl by působit štíhlým dojmem. Je výborným letcem. Při posuzování koburských skřivanů je nutné dbát na soulad jejich hmotnosti s rozpětím křídel. Rozpětí křídel 75cm odpovídá minimální hmotnosti 500g, 78cm-550g a 82cm-650g. Ideálem jsou statní holubi s rozpětím křídel až 82cm a tělesnou hmotností kolem 700g.

Kočinka pochází zřejmě z Číny. Plemeno je jedno z nejmohutnějších a nejtěžších slepic. Kohouti mohou dosahovat hmotnosti až 5,5 kg. Jeho celkový vzhled je umocněn bohatým, měkkým a načechraným opeřením. Holeně jsou opeřeny. Žluté běháky jsou téměř skryty pod mohutnými rousy. Oči mají červenohnědé. Plemeno se vyskytuje v černém, modrém, bílém, žlutém, černém pestrém, krahujcovitém a vlnitém zbarvení. U žluté barvy je nejlépe umístit výběh do stínu, jelikož barva bledne vlivem slunce a deště. Stačí jim plůtek o výšce 60 cm. Kočinka je zcela dospělá v 1,5 roce.

Koza bílá krátkosrstá patří mezi česká domácí plemena. Plemeno vzniklo křížením typově nejednotných českých a slovenských koz s kozly sánského plemene. Toto plemeno se podílelo na zušlechtění plemen, jako jsou bulharská bílá mléčná koza a rumunská karpatská koza. Kozel dosahuje hmotnosti 70-90kg, koza 50-70kg. Od roku 1992 je povolený výskyt rohů, zvláště u plemenných kozlů. Do té doby se tomuto plemenu říkalo bílá krátkosrstá bezrohá. Kozy jsou odolné, plodné. Minimální dojivost je 2,5kg mléka za den, s tučností 3% tuku. Plodnost těchto koz je 160%.

Koza hnědá krátkosrstá - naše domácí plemeno vzniklé křížením původních hnědých a strakatých koz s kozly harckého plemene. Tyto kozy jsou menší, kozel dosahuje výšky 70-80cm, koza 65-75cm, hmotnost kozla je 60-80kg, koz 45-50kg. Minimální dojivost je 2,2kg mléka na den o tučnosti 3%. Plodnost těchto koz je až 200%. Dříve se také tomuto plemenu říkalo koza hnědá bezrohá.

Liptovský lisko - název plemene je odvozený od místa vzniku - lokality Liptov a vzhledu králika. Jeho základní barva je divoká a černoželezitá. Na čele má bílou lysinku, oči hnědé. Králik dosahuje hmotnost 4,0 až 5,0 kilogramu. Vyznačuje se dobrou jateční výtěžností. Tělo má zavalité, válcovité, se silnými končetinami, uši 12 až 13 cm dlouhé. Zařazujeme ho mezi králiky s tzv. holandskou strakatostí.

Více než polovina ovčí populace pochází původem z ovce Merino, nebo je jejím křížencem. Ovce Merino pochází ze Španělska. Stejně jako všechny ostatní domestikované ovce, nalezneme její kořeny u druhu Ovis Musimon (muflona), který nyní najdeme pouze na Sardínii a Corsice. Zhruba před 200 lety, byla vyvezena první ovce Merino do Austrálie a Nový Zéland. Zatímco Evropané se zaměřili na chov masných plamen, pro tamní chovatele zůstala prioritní vlna. Vlastně ani neměli moc na výběr, protože doprava masa pomocí lodí nepřicházela v úvahu. Po generace pracovali na zlepšování kvality vlny až nakonec dosáhli jemné vlny Merino té nejlepší kvality. Dnes je celosvětová ovčí populace odhadována asi na bilión kusů. S hrubým odhadem 125 miliónů ovcí, je Austrálie mezinárodní jedničkou v dodávání nejjemnější vlny. Odhaduje se, že na Novém Zélandu žije asi 70 miliónů ovcí a mezi další významné producenty vlny patří i Čína a Rusko.

Merino landschaft - plemeno vyšlechtěné v Německu křížením místních jemnovlnných ovcí s plemenem zaupel, do roku 1950 známé pod názvem ovce württemberská. Plemenem merinolandschaf bylo uznáno v polovině dvacátého století. V minulosti se podílelo na vzniku mnoha plemen. Plemeno je rané, ovce jsou velkého tělesného rámce s kombinovanou užitkovostí, chodivé, vlna bílá, sortiment AB-B (23 -27 mm). Rouno polouzavřené, hlava středně dlouhá a ne příliš široká. Uši dlouhé, široké a mírně svislé. Na čele má typickou vlněnou šešulku . Hrudník hluboký a přiměřeně široký. Hřbet dlouhý, středně široký, který přechází v mírně sraženou záď. Končetiny jsou ve srovnání s merinem delší, spěnkové klouby pevné, paznehty středně tvrdé. Vnější a vnitřní kýta průměrně osvalená. Obě pohlaví bezrohá. Zvláštností je asezónnost říje (téměř celoroční plodné období).

Moravský bělohlávek - holub vyšlechtěný v České republice, je jedním z naších nejstarších národních plemen a jeho výskyt lze, na základě dostupné literatury, datovat před rok 1850. Dříve byl nazýván hanáckým lysákem volavým a jeho původ lze hledat v centrální části Moravy, a to v okolí hanáckých měst Kroměříž, Kojetín, Olomouc, Prostějov a Přerov. Jedná se o půvabného voláče, nikoli nepodobného slezskému voláči lysému či slovenskému voláči. Na rozdíl od nich je však vlastníkem špičaté chocholky a z neznalosti může být zaměněn i s německým bělohlavým durynským voláčem.

Naše české národní plemeno, které vyšlechtil kolektiv chovatelů z okolí Brna. Se šlechtěním se započalo roku 1971. Uznán byl roku 1984. Krátké tělo s krátkým až nezřetelným krkem. Délka uší 10 - 11 cm. Široká hlava, krátké silné nohy. Širší masité uši nahoře hodně zaoblené. Barva srsti je čistě bílá bez jiného barevného nádechu. Barva očí je hnědá, panenka velmi tmavá. Drápy mohou být tmavší barvy. V srsti jsou extrémně potlačené černé konečky pesíků.

Moravský pštros - holub vyšlechtěný v České republice, původně užitkové plemeno střední velikosti polního typu s typickou pštrosí kresbou, vysoce prošlechtěných barev a lesků. V současnosti má též znaky holuba vynikajících tvarů s přiměřenou hmotností. Tito holubi splňují i ty největší chovatelské nároky. Přestože se jedná o holuba tvaru, je nápadný svojí kontrastní kresbou a jednotlivé barvy jsou prošlechtěny téměř k dokonalosti, včetně jejich lesku a svitu. Proto si moravský pštros stále drží velký okruh svých chovatelů a obdivovatelů.

Moravský voláč morák - slovensky moravský moriak - holub vyšlechtěný v České republice. Nazývá se též Moravský morák, nebo Voláč morák. Tento statný voláč je chován jen u nás, v ČR, a to ještě jen v některých územních lokalitách. Vyskytuje se v jediném - modrém mramorovaném rázu. Dosahuje až 47 cm celkové délky, takže je velikostně srovnatelný s voláčem hanáckým. Protože to však není voláč dlouhonohý (vysokonohý), není tak vzpřímený (trup je držen v 45°sklonu). Morák upoutá velkým hruškovitým voletem i svou jedinečnou kresbou, která je však někdy jen těžko rozeznatelná od kresby některých modrých slezských voláčů - běloušů.

Moravský voláč sedlatý - slovensky moravský sedlatý hrvoliak - holub vyšlechtěný v České republice. Moravský voláč sedlatý je dalším plemen voláčů původem z Moravy, který má chocholku (i když jsou ještě chovy i bez chocholky). Je to nádherný velký voláč sedlaté kresby, někdy velmi temperamentního charakteru, jindy již zklidněného pomocí elstrů či jiných voláčů. Jeho nohy jsou střední délky, sedlo hezky utvářené, barva čístá, volatost velká. Je v barevných rázech žlutý, červený, černý, a modrý.

Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Nejdříve chovali morčata pro maso a kožešinu Inkové, již více než 2000 př.n.l (v oblastech dnešního Peru, Ekvádoru, Bolívie a Chile). Důkazem této skutečnosti jsou mumifikovaná morčata nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Již v této době existovaly barevné druhy tohoto zvířete.

1. Německý výstavní holub je okrasné plemeno holuba domácího patřící do skupiny tzv. výstavních holubů. Ti byli vyšlechtěni z poštovního holuba zdůrazněním některých líbivých exteriérových znaků, hlavně tvaru hlavy, zobáku a těla. Wikipedie

Kolem roku 1900 byl vyšlechtěn v Kalifornii ze zaječích králíků, belgických obrů a červenožlutých domácích králíků. Hmotnost činí minimálně 3,0 kg, ideální přes 4,0 kg do maximálně 5,0 kg. Tělo je lehce protáhlé, krátký krk, středně dlouhé končetiny, silná hlava, široký nos a čelo, pevné uši. Hnědé oči, tmavé rohovité drápy. Srst je středně dlouhá, krycí barva je sytě červená, podsada pokud možno stejně zbarvená. Poněkud světlejší jsou oční kroužky, skráňová obruba, břicho, spodina pírka a vnitřní strana končetin.

Paduánka vznikla z evropských chocholatých slepic, nelze ji jednoznačně přiřadit ke konkrétní zemi. Je to okrasná slepice s pozoruhodnou snáškou bílých vajec. Mimo velkého chocholu na hlavě má i plný vous. Plemeno nesmí mít hřeben ani laloky. Chocholatá plemena potřebují suchý zastřešený kurník i výběh. Šikmo dolů směřující křídla jsou dobře přilehlá, běháky jsou břidlicově modré.

Perlička domácí vznikla domestikací africké perličky kropenaté (Numida meleagris). Na dávno demostikované ptáky umí poměrně dobře létat a je schopná přeletě na desítky metrů vzdálená místa a pochopitelně ani vysoký plot není překážkou. Jakékoliv jejich vyplašení provází pronikavý doleko slyšitelný křik. Chovají se pro vajíčka a zvlášť lahodné maso, které chutí připomíná bažantí. Kvokavost perliček je značně potlačena.

Kachna pižmová - také se jí říká jen pižmovka, nebo čínská kachna - v Americe byla pižmovka chována Indiány jako domácí pták. Do Evropy byla dovezena brzy po objevení Ameriky. Z původní pižmovky velké byla zušlechtěním získána dnešní domácí forma kachny pižmové, která dosahuje i větší hmotnosti než její divoká předchůdkyně. Do Afriky se tato kachna dostala s návratem černochů po zrušení otroctví v Americe. Kačer je mnohem mohutnější než kachna. Má široké, dlouhé a vodorovně nesené tělo. Hlava je rovněž velká, čelo ploché a temeno oblé. Obličej je holý, neopeřený, pokrytý sytě červenou kůží, vytvářející nad zobákem bradavičnatý výčnělek. Kratší krk je tvarovaný do mírného písmene S a plynule přechází do oblých prsou. Záda kačera jsou dlouhá a široká. Krycí peří ocasu nevytváří kačírek. Křídla jsou silná, běháky mají prsty opatřené silnými drápky (šplhá i po větvích stromů. Kachna je téměř o polovinu menší než kačer. Je zaoblenější a sperlení na tváři a nad zobákem má méně výrazné než kačer.Hmotnost kačera udává vzorník z roku 1986 3,6 - 4,6 kg, hmotnost kachny 2,4 - 3 kg. Vejce váží okolo 70 - 80 gramů, příčemž barva skořápky je bílá se žlutým nádechem. Kachna snáší ročně 35 - 60 vajec ve 2 - 3 cyklech. Vždy po nanesení 15 - 20 vajec zasedne a po 35 dnech sezení na vejcích se vylíhnou káčata.

Plymutky jsou středně těžké plemeno pocházející z Velké Británie ze města Plymouth. Plymutky jsou klidné plemeno - nepřelétávají. Jsou poměrně odolné proti horším klimatickým podmínkám. Jejich kuřata rychle rostou a opeřují se. Váha: Kohout velké formy 2,9 - 3,5 kg,slepice 2,4 - 3 kg. Zdrobnělý kohout 1 kg, slípka 0,9 kg. Nosnost: Velká forma ročně max. 180ks(55 g). Zdrobnělé 140ks(40 g). Tmavě žlutá skořápka. Kvokavost: Nízká.

Pomořanská kachna je vyšlechtěna v jezerní nížině severovýchodního Německa a severozápadního Polska - Pomořanska. Vznikly přikřížením tamních kačen s mohutnými, tzv. švédskými kachnami. Kladem těchto otužilých kachen je jejich rychlý počáteční růst, jateční hmotnosti kolem 2kg dosahují již za 8-10 týdnů. Některé kachny tohoto plemene dokáží snést 130-140 vajec za rok. Z chovatelského hlediska se hlavně hledí na správný tvar bílé náprsenky, nejtěžší na chov bývá modrá barevná varianta. Chůze těchto kachen připomíná husy.

Rakovnický kotrlák - slovensky rakovnícky kotrmeliak - patří mezi rejdiče, byl vyšlechtěn ve městě Rakovník, a jeho okolí, kde dosud je i nejvíce jeho chovatelů. Jsou to jediní původní čeští holubí akrobati, původ je nutné hledat až v dalekém orientu. Jednalo se o různé válivé rejdiče, kteří se počátkem 17.století dostali námořní cestou až do Anglie a Holandska a díky svým schopnostem odtud postupně pronikali přes Německo až na naše území. A zde se podíleli na vzniku našich plemen holubů, která se vyznačují zvláštnostmi v letu, ať se jedná o stavění nebo válení. Na shodný původ kotrláka s českým stavákem ukazují i jiné indicie, např. prakticky stejný výčet původních barevných rázů nebo také kapka u sedlatých, která se v germánském pojetí sedlaté kresby nevyskytuje

První příslušníci tohoto plemene byli vyšlechtěni ve Švýcarsku již v roce 1952.Jejich chovatel křížil černé a bílé červenooké rexe se strakáči anglické strakatosti,především anglickými.O něco později plemeno nezávisle vyšlechtil i známý chovatel a tehdejší předseda Evropského svazu chovatelů drůběže a králíků dr.A.Wiltzer.Ostatní země získaly s postupem času DS rexe importem hlavně ze Švýcarska.Nizozemští chovatelé přikřížili ještě německé strakáče.To mělo příznivý vliv na velikost skvrn,nepříznivě to ovlivnilo velikost skvrn na zadní partii zvířat.Je uváděno,že do tehdejšího NSR se dostali příslušníci tohoto plemene v roce 1964.Do vzorníku však byli zařazeni až v roce 1970.V Anglii to bylo až v roce 1973.

Rodajlendky - středně těžké plemeno hrabavé drůbeže s kombinovanou užitkovostí. Byly vyšlechtěny ve Spojených státech amerických a sice ve státě Rhode Island. Odtud tedy pojmenování těchto jinak velmi líbivých slepiček. Značka RI opět napovídá o místě původu tohoto plemene. Dnes rozlišujeme 2 typy RI, původní a velkovýrobní, který je o 25 % lehčí, přičemž snáška dosahuje až 220 vajec ročně. Mezi chovateli je rozšířen původní typ rodajlendek se snáškou kolem 180 vajec ročně se světle hnědou skořápkou o hmotnosti 55-60 gramů. Nejrozšířenější barevný ráz je červený, dále bílý a žlutý. U červených, aby jsme získali jejich tmavě rudou barvu, je potřeba zajistit krmivo bohaté na feomelanin.

Romney marsch - plemeno Romney March (Kent) bylo vyšlechtěno v 19.stol ve Velké Británii v hrabství Kent. Ovce jsou přizpůsobivé, snadno se aklimatizují a dobře snášejí vlhké klimatické podmínky. Vychovuje jim celoroční pastevní odchov venku. Jsou odolné proti nakažlivé hnilobě paznechtů, červivosti plic a zažívacího ústrojí. Vlna je bílá, lesklá, sortiment BC-CD. Hlava je bezrohá. Živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku je 30-35 kg, bahnic 70-80 kg a beranů 100-120 kg.

Kachna rouenská (normandská) vznikla zkřížením selských kachen chovaných na statcích kolem města Rouenu na dolním toku řeky Seiny s kachnami aylesburskými. Původní cíl, mohutné masné plemeno, byl postupně zatlačován estetickým aspektem, který v současnosti jednoznačně převažuje. Jejich ekonomický význam vzrostl tím, že tvoří otcovskou linií některých typů masných brojlerů, jejich mateřskou linií jsou americké pekingské kachny.

Mírně zavalité tělo s jemnější stavbou. Štíhlejší krátké nohy, široká hlava. Délka uší je 9 cm, dobře osrstěná ale ne masitá. Barva srsti je v základu bílá s černou (resp. modrou či havanovitou) kresbou na čumáčku, uších, koncích končetin a celého ocásku. Barva očí je světle červená, drápky tmavé. Velmi podobný kalifornskému ze středních plemen.

Intenzita zbarvení je kromě jiného závislá i na teplotě. V létě je toto zbarvení méně výrazné než v zimě. Není bez zajímavosti, že ostříháme-li králíkovi nějaké místo na těle, vyroste na něm černá srst.

Rys, též holub rys či polský rys, je plemeno holuba domácího chované především v Německu, v Česku a na Slovensku. Navzdory přídavku "polský" nepochází z území Polska a ani se tam ve větší míře nechová. Je to užitkové plemeno holuba vhodné do extenzivních chovů. Některé chovy jsou čistě okrasné.

Sasexka je těžké plemeno kura domácího s kombinovanou užitkovostí. Kuřata rychle rostou, slepice pohlavně dospívají v osmi měsících, ideální roční snáška je 170–190 vajec se žlutou až žlutohnědou skořápkou.

Saské kachny - pochází z oblasti Saska, které leží v Německu. Tyto krásně zbarvené kachny, byly vyšlechtěny křížením kachen ruánských, pekingských a pomořanských. Jako samostatné plemeno byly uznány v roce 1955. Co se týká velikosti, tak patří mezi plemena velkého tělesného rámce, s dlouhým, širokým, válcovitým a nízko neseným trupem