kotrlak.cz

Tělo je mírně zavalité, středně dlouhé silnější nohy, široká hlava. Délka uší je 10 - 11,5 cm, uši jsou masité a dobře osrstěné. Srst je velmi hustá o délce 2,5 - 3 cm. Pesíky přesahují podsadu cca o 3 mm. Srst je velmi jemná s vysokým saténovým leskem. Barva dle konkrétního typu.

Charakteristika: Plemeno pocházející z Shetlandských ostrovů (nejsevernější část Skotska), s kombinovanou užitkovostí, menšího tělesného rámce (hmotnost beranů okolo 50 kg, bahnic okolo 30 kg), krátkoocasé, u obou pohlaví může být rohaté i bezrohé (berani jsou obvykle rohatí s pěkně vinutými spirálovitými toulci ale mohou být i bezrozí, ovce jsou většinou bezrohé ale občas mohou mít vyvinuty krátké dozadu rostoucí rohy).

Primitivní pony malého, výrazně obdélníkového rámce, 90-105cm v kohoutku, s hrubší rovnou hlavou s širokým čelem, krátkým, silným, klenutým, vysoko nasazeným krkem, širokým, málo výrazným kohoutkem, kratší, volnější horní linií, krátkou, sráznou oblou zádí s nízko nasazeným ocasem, delší skloněnější plecí, poměrně širokou a hlubokou hrudí, delším, objemným trupem, s krátkými nohami s malými kulatými a tvrdými kopyty. Vyskytuje se v barvách hnědák, tmavý hnědák, vraník, ryzák, plaváck, strakoš, vyjímečně bělouš. V 17.-19. století se používal pro přepravu materiálu ve slojích při těžbě uhlí. Používá se zejména jako cirkusová atrakce, při psychoterapii, jako prostředek kontaktu dětí se zvířaty.

Slezský voláč - slovensky sliezsky hrvoliak - plemeno středně velkého voláče vyšlechtěné ve Slezsku. Vznikl z původně samostatných plemen, a to ze slezského lysého a ze slezského voláče bělouše. Tělo má štíhlé, ale statné, dlouhé 38-42cm. K hlavním plemenným znakům patří veliké vole, nahoře hruškovitého tvaru, při nasazení na hruď podvázané. Jsou celobarevní, bělouši, bělohlaví, s mnichovitou kresbou, i bílohrotí.

Mírně protažené tělo, válcovité, na vzpřímených středně dlouhých nohách, krk je zřetelnější. Délka uší je 11 - 12 cm, uši jsou pevné a vzpřímené, dobře osrstěné. Rexovitá srst je velmi hustá a pružná. Vzhledem ke kůži je postavení chlupů kolmé, nikoliv šikmé jako u ostatních plemen králíků. Pesíky podstadu převyšují cca o 1mm, nejsou zvlněné ani zkadeřené. Svým vzhledem připomíná tato zvláštní srst samet. Barva je modrošedá, lesklá. Bílé znaky jako u bílopesíkatých plemen. Oči jsou modrošedé.

Standardní krůta je prošlechtěná do jednotného typu z krajových plemen a rázů chovaných v různých zemích Evropy. Je dobře přizpůsobená podmínkám drobných chovů. Jednotlivé rázy mají různě velký tělesný rámec, podle něhož se dělí do tří skupin na rázy velké, střední a malé. Plemenný typ a utváření jednotlivých znaků jsou u všech rázů stejné. Charakteristickými vlastnostmi je poměrně rychlý růst, dobrá schopnost využití pastvy a dobrá zmasilost.

Je to jedno z nejstarších plemen králíků. Podle některých pramenů byli do Anglie dovezeni z Asie (Siam), kde je chovali budhističtí mniši již před počátkem našeho letopočtu, jiné asijský původ popírají a přiklánějí se ke vzniku mutací z oborního králíka. Ovšem už roku 1631 o králících s postříbřenými konečky chlupů píše Gervase Markham. Poprvé byli vystaveni v roce 1860. Prvním barevným rázem byl černý, z nějž za použití barevných plemen vznikly ostatní rázy. Z Anglie byli dovezení nejen do Ameriky, ale i dále do Evropy. K nám se dostal z Německa v již ustálené podobě. U nás se chová od roku 1876.

Černohlavé plemeno středního až většího tělesného rámce, osvalení a růstová schopnost jsou velmi dobré až výjimečné. Je vhodné pro užitkové křížení se všemi plemeny, zvláště v otcovské pozici pro produkci jatečních brojlerů. Vyniká dobrým zdravím, pevnou konstitucí a dlouhým plodným obdobím. Plodnost je 160-180 %, přírůstek v odchovu 300-450 g. 

Texan - jedno z nejmladších plemen. Byl vyšlechtěn v USA v letech 1950-1955 křížením francouzského mondéna s rodobarvým kingem a jako plemeno byl uznán v roce 1962. Dnešní jméno nese od roku 1972. Charakteristickým znakem texana je silné, široké a krátké tělo s dokonalým svalstvem.

Do Francie se dostali z Indočíny počátkem 17. století s portugalskými námořníky a rozšířili se ve Francii v oblasti Champagne. Do dalších zemí se dostali počátkem 19. století. Vss patří mezi masná plemena vhodná i pro začátečníky. Jde o populární plemeno, které se dá zakoupit na i malých výstavách. Samice jsou velmi dobré a plodné matky. Mláďata se rodí celá černá a teprve v později začínají postupně vystříbřovat. Stříbření začíná na hrudi, uších a nose a je dokončeno až po druhém línání v 6. - 8. měsíci. Velký světlý stříbřitý patří k plemenům, která jsou často vystavována a také hojně chována.

Velsumky - středně těžké plemeno hrabavé drůbeže s kombinovanou užitkovostí. Velsumky byly vyšlechtěny holandskými chovateli. Chovají se pouze v barvě koroptví.

Vídeňský modrý pochází z Rakouska. Vyšlechtil jej Johan Constantin Schultz. Cílem bylo vyšlechtit králíky dávající jak pěknou kožešinu tak dostatek masa. Ke šlechtění použil modrou samici s částečně visícíma ušima, žlutou samici s jedním vysícím a jedním stojícím uchem, které připouštěl s importovaným černým belgickým obrem. Své králíky vystavoval poprvé roku 1895 v Prátru. Jako plemeno - vídeňský modrý obr - byl v Rakousku uznán roku 1897.

Vietnamské prase (Svislobřiché prase) je malé plemeno. Je zbarveno jednobarevně šedočerně nebo strakatě černobíle. Má kratší zavalitou hlavu se silným prolemením linie mezi čelem a rypákem. Malé špičaté vzpřímené uši. Delší, širší a hlubší trup. Objemnější břicho, které se kvůli extrémně krátkým končetinám často dotýká země. Kostra slabě vyvinutá. Relativně tlustá kůže často tvoří záhyby. Má dobré osvalení, je náchylné extrémnímu protučnění,při vhodném krmení je nasazení sádla nižší.

Východofríská ovce - polojemnovlnné, rané plemeno s vysokou plodností a vynikající mléčnou užitkovostí. Bylo vyšlechtěno v Německu ve Fríské oblasti z původních severských maršových ovcí. Má velký tělesný rámec, lehkou kostru, delší nohy a dlouhý, poměrně úzký hrudník. Hlava u beranů mírně klabonosá, obě pohlaví jsou zásadně bezrohá. 

Wyandotky byly cílevědomě šlechtěny jako nosné plemeno v polovině 19.století v USA. Na jejich vzniku se podílely kočinky, hamburčanky, sebritky, brahmanky a malajky. Během jejich šlechtění se jim i říkalo americké sebritky, excelsiorky, nebo chittagonské slepice. Hmotnost kohouta je 2,5-3kg, hmotnost slepice 2-3kg. Snáška je 160-180 vajec se žlutavou až tmavě hnědou skořápkou. Jsou odolnější vůči nízkým teplotám, než jiná plemena slepic. Kvokavost je dobře zachovaná, bez problémů vysedí i 15 vajec. Existuje i zdrobnělá wyandotka.

Zakrslý beran vznikl na konci 50. a na počátku 60.let v Nizozemsku. Je uznán v barevných rázech a kresbách všech plemen s normální srstí s výjimkou strakáčů s klasickou kresbou (ČS). Strakáči jsou uznáni jen s plášťovou kresbou, a to v barevných rázech jednobarevných plemen s normální srstí. Tělo je zavalité, krátké bez zřetelného krku. Končetiny jsou středně dlouhé, velmi silné. Postoj na vzpřímených hrudních končetinách.

Byl vyšlechtěn v minulém století v Anglii. V minulosti se nazýval také králíkem africkým, polským, čínským, egyptským, sibiřským či himalájským. Jeho původní vlastí skutečně mohla být Asie, odkud jej přivezli mořeplavci. Mláďata mají nejprve srst zcela bílou a teprve ve stáří kolem jednoho měsíce se začíná v srsti objevovat i černá barva