kotrlak.cz

Původ poštovních holubů, podobně jako původ jiných plemen chovaných holubů se většinou odvozuje od divokého holuba skalního, ale zřejmě nebyl jediným předkem domácích holubů. Vždyť se můžete podívat na současné žijící divoké holuby na světě, a uvidíte tam i některé znaky, které vám budou povědomé...

Bylo prokázáno, že úspěšným holubářem byl již neandrtálec. První chovatelé: Neandrtálci lovili a chovali holuby již před 67 tisíci lety. Potvrzuje to výzkum vědců v neandrtálské jeskyni na Gibraltaru.

Holub patří mezi nejstarší domácí zvířata. Byl zdomácněn již před 6000 lety v asijském domestikačním centru, s největší pravděpodobností v Mezopotámii a Přední Asii, při přechodu člověka na polní hospodaření. Holub se přiživoval na výsledcích práce lidí, a ti ho chytali i pojídali. Lidské stavby mu v mnoha případech nahradily nedostatek skalních výklenků pro hnízdění, člověk naopak uvítal možnost vybírání vajec a mláďat. V průběhu domestikace se holub postupně měnil a rozrůzňoval, člověk si nahodilých změn všímal, a snažil se je uchovat, tak vznikla první šlechtitelská práce, a vznikal nový rodokmen holubů. Vyobrazení domácích holubů nebo písemné zmínky o nich nacházíme v nejstarších kulturách lidských dějin.

O procesu zdomácnění holuba nemáme pochopitelně žádné zprávy. usuzejeme na něj vlastně jen podle jeho výsledku, tj. podle domácích holubů chovaných v současnosti. Domácí holub však vyniká rozmanitostí forem, mnohá plemena se ve vnějších znacích mezi sebou liší více než mnohé samostatné druhy ptáků, některá mají dokonce znaky, jež původně neměly obdoby v celé říši ptáků.

První zmínkou o využití orientačního smyslu holubů je v Bibli, kde se popisuje příběh, kdy po ztroskotání na hoře Ararat vypustil Noe nejprve vránu, která se nevrátila. Poté vypustil holuba, který se vrátil s olivovou ratolestí v zobáku. To je vlastně první zmínka o orientační schopnosti holubů a jejich lásce k domovu, neboť zmíněná ratolest byla určena ke stavbě hnízda.

Dalším dokladem je nástěnná malba v chrámu Medinet Habu pocházející z doby Ramsese III., 3000 let př. n.l. Faraon stojí s žezlem a šípy před dvěma oltáři, na kterých jsou položeny koruny Horního a Dolního Egypta. Za oltářem vzlétají čtyři holubi, aby oznámili do čtyř světových stran zprávu o korunovaci. Římský historik Plinius se zmiňuje o tom, že Brutus, obklíčený Marcem Antoniem žádal pomocí holubů o pomoc. Organizovanou zpravodajskou síť měli již kolem roku 637 Peršané a v roce 1167 zřídil sultán Nur Eddina trvalou síť stanic holubů vzdálených od sebe 80 - 100 km, která byla využívána nejen pro státní zájmy, ale za poplatek i pro soukromé osoby.

holubí hnízdiště (nález z vykopávek v Karanis, Egypt)

Na předchozím snímku je k vidění holubí hnízdiště nalezené při vykopávkách v Karanis v Egyptě. Tyto "džbány" sloužily jako hnízda a byly horizontálně umisťovány podél stěn z nepálených cihel. Na stránkách Kelsey Museum of Archaeology, University of Michigan se uvádí, že při vykopávkách v Karanis se našlo 6 takovýchto "holubníků", některé až pro cca 250 holubů. Celkově se odhaduje, že mohlo být v Karanis chováno současně až 4000 holubů. V dochovaných svitcích o vybíraných daních je záznam o tom, že "výměr za holubník" byl v obdobi 173-175 našeho letopočtu v Karanis vybiran od 12 lidi. Podle dochovaných záznamů sloužili holubi převážně k obohacení jídelníčku a zvýšení zisku jednotlivých zemědělských usedlostí. Příležitostně byli používáni při obětních rituálech.

holubníky byly tvořeny horiznotálně poskládanými "džbány" podél takovýchto stěn.

Do Evropy se dostali poštovní holubi ve své historické podobě za křižáckých válek a největší oblibu získali především v západoevropských státech jako Francie, Holandsko, Německo a Anglie. Největší zásluhu o vyšlechtění moderního poštovního holuba však mají chovatelé belgičtí, kteří dokázali z několika typů holubů vytvořit holuba v podobě, jaké ho známe dnes. První spolek chovatelů poštovních holubů byl založen roku 1825 v Lutychu a již v roce 1826 byly uspořádány první závody z Paříže do Gentu.

Poštovní holubi byli velmi často používáni ve válkách. Bankéř Rotschild dostal prostřednictvím holubů zprávu o výsledku bitvy u Waterloo o tři dny dříve než britská vláda a jak ji využil je obecně známo. K masovému rozšiření využití poštovních holubů došlo během 1. světové války, kdy se uvádí, že v roce 1916 konalo na západní frontě službu asi 450 pohyblivých stanic se 100 000 holuby. Holubi se využívali k předávání zpravodajských informací, ale za život jim vděčila i řada posádek lodí a ponorek. Za 2. světové války pak i posádek bombardovacích letadel. Mnoho holubů zahynulo při plnění svých válečných úkolů, ti kteří přežili se dočkali i penze a vyznamenání. O tom, jak byli poštovní holubi ceněni svědčí i to, že první starostí německé armády při okupaci Belgie bylo vyrabování nejlepších belgických holubníků a jejich zapojení do německých chovů. V současnosti jsou poštovní holubi v Evropě vojensky využíváni jen švýcarskou armádou, která je dosud považuje za nejspolehlivější spojovací prostředek v oblasti Alp.

holub v armádních službách

U nás, ale i v celé Evropě vůbec jsou holubi chováni pro sportovní účely a za tím účelem jsou pořádány různé soutěže, v západní Evropě spojené se sázkami, takže může jít o velmi slušný příspěvek do rodinného rozpočtu, v případě nejúspěšnějších chovatelů dokonce o velmi výnosnou profesi. Není to špatná představa živit se svým hobby.

Tento článek je částečně převzatý z  holubari.bramex.cz .

Autorem stránek http://kotrlak.estranky.cz je Miroslav Matula, chovatel holubů plemene rakovnický kotrlák

Kopírování článků povoleno, neužívejte dílo komerčně, uvedte autora