kotrlak.cz

Holubi tvaru

• Benešovský holub

Benešovský holub - holub vyšlechtěný v České republice, je to holub větší velikosti, plemeno vyšlechtěné pro maso. Je užitkovým plemenem holubů, jež údajně vzniklo za 2.světové války ze zdivočelých holubů původně chovaných v oblasti, z niž Němci obyvatelstvo vysídlili. Holubi neměli výrazné exteriérové znaky, avšak vynikají skromností ve výživě, plodnosti, a tím i levnou užitkovostí. Velikostně odpovídají přibližně pštrosu, jenž byl asi základním plemenem, na jehož bázi se vyvinuli. Původně byli „benešáci“ uznáni jen v barvě modré bezpruhé, později i v bílé, postupně však nastalo „šlechtění“ dalších barev, černé, červené a žluté. Přitom se kupodivu zapomnělo na užitkovost, dokonce jsou případy uzavřených chovů ve voliérách jen pro krásu. Současný „benešák“ se od původního polního holuba liší poněkud mohutnější a kratší postavou, klenutější hlavou s poněkud vyšším a širším čelem a zkráceným silnějším zobákem. Chová se jen jednobarevný.  Smyslem jeho chovu je užitkovost, a na to by se nemělo zapomínat. Pernaté ozdoby nemá, ani jiné exteriérové zvláštnosti.

• Moravský pštros

Původně užitkové plemeno střední velikosti, polního typu, s typickou pštrosí kresbou, vysoce prošlechtěných barev a lesků. V současnosti má též znaky holuba vynikajících tvarů s přiměřenou hmotností.

• Prácheňský káník

  Jihočeské plemeno.

  Barevné rázy: černí, modří bezpruzí, modří černopruzí, modří bělopruzí, červení, žlutí, dále je prácheňský káník řazen mezi plemena s mnoha barevnými varietami, některé variety: modrý šupkatý, černý bělopruhý, černý šupkatý, plavý hnědě kapratý, červený běloocasý, bronzový, plavý hnědě pruhový, žlutý běloocasý, žlutý šupkatý, červený šupkatý, červený bělopruhý, žutý bělopruhý, černý běloocasý, avšak chovatelů těch barevných variet ubývá, což je škoda, a nových je málo.

• Slezský barevnohlávek

Holubi bradavičnatí

• Česká bagdeta

Česká bagdeta je staré plemeno bagdet a vzniklo v okolí východočeských měst Pardubic a Přelouče. Podle dobové literatury byly ČB poměrně početné ve východních Čechách už v 19. století.
Zatímco na Pardubicku se chovaly ČB převážně celobarevné a bělopruhé, na Přeloučsku převládaly barevnoocasé s barevnými štíty, kterým se původně říkalo „straky“. Koncem třicátých let 20. století se pro ně ustálil název „čápek“. Až do té doby je také někteří chovatelé považovali za dvě plemena. Tomu také napomáhalo, že čápkové měli tmavé oči a slabší delší zobák, zatímco ostatní rázy měly oči perlové a zobák kratší a silnější. Také v postavách se oba rázy v té době poněkud odlišovaly.

I přesto, že jde o poměrně staré plemeno českého původu, bylo uznáno poměrně pozdě, až v roce 1941. Bylo to na základě holubářským svazem svolané schůzky předních chovatelů ČB v r. 1937 do Heřmanova Městce, kde byl dohodnut definitivní název „česká bagdeta“ a byly zahájeny práce na standardu plemene. Do té doby byl často používán název „český indián“. Staré plemeno indián je také zřejmě předchůdcem ČB, která se od původního indiána liší jen delším zobákem, méně vyvinutou obočnicí, postavou a také kresbou.
V české i německé literatuře 19. století jsou uváděna i další stará plemena holubů, která se mohla na vzniku ČB mimo indiánů také podílet. Jednalo se zejména o holuba „tureckého“ (C. turcica – „turek“) a o holuba „berberského“ (C. barborica). Gustav Prütz v knize Illustriertes Mustertaubenbuch z r. 1889 popisuje holuba tureckého i berberského (s chocholkou i bez) a zmiňuje se o jejich podílu na vzniku indiánů. Zmiňuje se i o „tureckých“ holubech s chocholkou i hladkohlavých, chovaných na území tehdejší rakousko-uherské monarchie a jejich popis se už velmi blížil ČB. Autor B. Pfeningsstorff v knize „Die Taubenrassem“ z r. 1905 rovněž potvrzuje výskyt bagdety, podobné holubu „tureckému“ v tehdejším Rakousko – Uhersku. Také čeští autoři později docházejí k podobným závěrům. František Špatný už v r. 1862 v knize „Holubářství“ uvádí už jak indiány, tak holuby „turecké“, stejně jako i MUDr. Vladislav Šir v knize „Holubářství“ z r. 1866. Při nedokonalosti a nepřesnosti tehdejšího názvosloví je pravděpodobné, že oba mají na mysli už i českou bagdetu.

• Moravská bagdeta - Mährische Bagdette

Moravská bagdeta je jedním z nejmladších plemen holubů vyšlechtěných na našem území. Toto území se dá vymezit trojúhelníkem Brno-Uherské Hradiště-Hodonín. Za samostatné plemeno byla moravské gagdeta uznána až v roce 1967.
Jedná se o poměrně statného holuba s hmotností nad 600 gramů se špičatou chocholkou, která jen o málo přesahuje temeno hlavy.

• Ostravská bagdeta

Plemeno vyšlechtěné na Ostravsku. Má štíhlé, velmi šikmo držené tělo, formované ve tvaru bagdet. Reprodukční schopnosti jsou dobré.

Holubi slepičky - nemají české zástupce

Voláči

• Brněnský voláč
• Český stavák ( s těmito holuby jsem začínal )
• Český voláč
• Hanácký voláč
• Moravský bělohlávek
• Moravský morák
• Moravský sedlatý voláč
• Pomořanský voláč
• Slezský voláč

Holubi rejdiči

• Český rejdič
• Pražský rejdič ( v mém chovu je i pražský krátkozobý, ale musí létat, lenochy nesnáším )
• Rakovnický kotrlák ( v mém chovu jsou hlavně sedlatí , zaměřil jsem se zejména na jejich akrobacii )

Holubi hraví letem  - nemají české zástupce, ale měl by sem patřit rakovnický kotrlák

Holubi barevní

• Česká čejka

Jiné názvy: čejka (durynská, saská, slezská), S: cíbik, N: Flügeltaube, A: Fairy Swaloww, F: Hirondelle

Rázy:

a) rousné a bezrousé; chocholaté a hladkohlavé

b) bezpruhé, pruhové a kapraté v modré, stříbřité a (u německých) popelavě červené a žluté; plnobarevné černé, (šedohnědé), červené a žluté; bělopruhé, šupkaté a kropenky ve všech těchto barvách.

• Česká lyska -
• Český holub

Holubi bubláci

• Český bublák

Holubi strukturoví - nemají české zástupce 

Holubi rackové - nemají české zástupce 

Autorem stránek http://kotrlak.estranky.cz je Miroslav Matula, chovatel holubů plemene rakovnický kotrlák

Kopírování článků povoleno, neužívejte dílo komerčně, uvedte autora