Oploty

Název obce vznikl ze staroslovanského výrazu, tzn. ohrada, hradba.

Nejstarší písemná zmínka o Oplotech pochází z roku 1287, kdy patřila šlechtici Vlkovi, který se po Oplotech psal. Majetková držba v Oplotech byla velice složitá, vesnice byla rozdělena mezi několik majitelů. S určitým zjednodušením lze konstatovat, že v období mezi husitskými válkami a Bílou horou byl pro Oploty klíčový rod Štampachů ze Štampachu. Těm se roku 1550 podařilo získat vesnici celou a krátce poté zde Adam Štampach postavil zámeček. Ten byl ve třicetileté válce poškozen, později byl opraven a stál ještě koncem 18. století. Roku 1828 už neexistoval a jeho stanoviště není známo. Jako majetek evangelické šlechty byly po Bílé hoře Oploty konfiskovány; od královské komory je roku 1623 koupil Augustin Schmidt ze Schmidtbachu. Demografickou situaci obce krátce po ukončení třicetileté války, kdy patřila do panství Soběsuky, dokumentuje soupis poddaných podle víry z roku 1651. V Oplotech tehdy žilo 60 obyvatel, vesměs katolíků s německými jmény, všichni byli poddaní rodiny Schmidtbachů. Žen bylo 31, dětí do deseti let 12. Věkový průměr žijících obyvatel byl 28,3 roku. Na konci 17. století byly Oploty od Soběsuk odděleny a staly se spolu s Neprobylicemi opět samostatným panstvím. Roku 1722 byla na návsi postavena socha sv. Jana Nepomuckého. Někdy v té době vznikla také zdejší kaple sv. Jana a Pavla. V roce 1828 zde byl vrchnostenský dvůr s ovčínem, hospoda, mlýn a cihelna, později byl založen i malý pivovar, který však byl koncem 19. století přestavěn na obydlí pro dělníky. Ti byli mj. zaměstnáni v mlékárně, kde se produkovalo sterilizované, hygienicky nezávadné mléko pro děti. Byl to jeden z mála podobných podniků v Čechách. V Oplotech se narodil významný představitel německého školství druhé poloviny 19. století Josef Koch. V letech 1869 - 1875 byl ředitelem školy ve Vroutku a zároveň předsedou a zakládajícím členem Spolku učitelů okresu Podbořany. Později se odstěhoval do Liberce, kde nastoupil jako ředitel měšťanky. Vojenský velitel Sarajeva z konce 19. století Antonín Zapp z Chlumfeldu se rovněž narodil v Oplotech. Za první republiky zde žilo 65 % Němců. Nejvíce obyvatel měly Oploty v roce 1910, celkem 257.

První nesporná zmínka o osadě Soběsuky, té naší, pochází z roku 1412, kdy byly vloženy do zemských desek Zdounky s osadami Světlou, Cvrčovicemi, Svrčovicemi a Újezdcem. Roku 1786 byly rozděleny pozemky nedalekého panského dvora a na nich založena osada Nové Soběsuky. Ta však později splynula se starší obcí. Obec je zřejmě starší, ale písemné záznamy nebyly dochovány.

 V obci Soběsuky je výklenková kaplička poklona svatého Floriána se zvonicí,  svatý Florián byl také Soběsuckou pečetí.

památník padlých z 1. a 2. světové války.

Během třicetileté války v letech 1643-1645 byla část domů vypálena.

Od roku 1750-1780 je obec převážně zemědělská, odvádí dávky velkostatku Zdounky.

Roku 1816  byla v Soběsukách  zřízena výpomocná škola. Od roku 1848 probíhala školní výuka v panském dvoře v Soběsukách, některé děti chodily do školy ve Zlámance. Od roku 1869, kdy vznikla povinná školní docházka, děti chodí pěšky do školy ve Zdounkách. Nová škola v Soběsukách byla postavena na místě bývalého panského dvora byla  otevřena roku 1896. V roce 1908 byla tato škola dvoutřídní. Škola měla i školní zahradu, kde se učili základům ovocnictví. Chodili sem děti i z Milovice a Skržic. Vyučování v této škole probíhalo do roku 1975. V současnosti je v obci tato budova bývalé školy s číslem popisným 50. 

Při obecních školách v Hošticích, Kostelanech, Prasklicích, Soběsukách ,Těšánkách, Uhřicích, Věžkách a Zborovicích jsou školní spořitelny, kde malí vkladatelé uspořili a uložili do r.1908 1057Korun a 97Haléřů. 

V Soběsukách byl Spořitelní a záloženský spolek (Raiffeisenův) na č.p. 32

Vojensky jsme patřili k 3.pěšímu pluku (arcivévody Karla) v Kroměříži 

V blízkosti autobusové zastávky je budova Kulturního domu, má číslo popisné 21. Tato budova byla postavena na místě bývalé kovárny a skladu umělých hnojiv bývalého místního JZD. Tuto budovu si postavili místní obyvatelé v akci Z za éry socializmu. Nyní je zde provozována klubovna hasičů,  je zde i velký sál, který místní občané využívají na konání různých společenských akcí.

Za socializmu si zde občané postavili v akci Z i prodejnu smíšeného zboží, v Soběsukách i Milovicích, tyto budovy zůstaly ve vlastnictví Jednoty, která ji nakonec prodala, a vznikly z ních rodinné domy. V obci již nikdo obchod neprovozuje. 

V minulosti v našich obcích byly hospody, a obchody, spořitelna... V budově obecního úřadu byla i školka. Knihovna v Soběsukách  byla původně v budově bývalé školy, nyní je v budově Obecního úřadu.

V obcích Soběsuky i Milovice byly zděné autobusové zastávky, nyní jsou nahrazeny novou, menší montovanou. Obcí již jezdí autobusy jen v pracovní dny, o víkendech byly spoje zrušeny. V obci byl vybudován i chodník pro pěší.

Požární nádrž, která byla vybudována místními  obyvateli, byla zasypána, vzniklo několik parkovacích míst. V nádrži žilo mnoho bezobratlých živočichů, množili se zde žáby, zejména skokan hnědý. Večer se obcí rozléhal křik žab. Nádrž pravidelně čistili místní hasiči, a byla využívána i ke koupání. 

V obcích byly vybudovány dětské koutky, vedle kulturního domu za přispění Moravských naftových dolů, a.s. Hodonín.

Dále byly vybudovány místa na cvičení, zejména na hřišti v Soběsukách. Všechny tři obce jsou udržovány, pravidelně je sečená tráva, i na hřišti, kde i trénují místní hasiči.